Jakmile jsi řekl osudová slova „Ne, děkuji.“, všichni Bojišťští studenti, dosud zdánlivě apatičtí, sebou trhli a upřeli své prázdné pohledy přímo na tebe. Uplynula vteřina naprostého ticha, hodiny jednou tikly, a potom se na tebe všechny ty lidské trosky vrhly. To byla poslední věc, kterou jsi viděl.
